Kdybychom dnes dali lidem na výběr, co by nebyli ochotni oželet, pak se dá s jistotou tvrdit, že ať by se nabízelo cokoliv, určitě by se nezřekli peněz. Protože jsou takové bankovky a mince naprosto neodmyslitelnou součástí našich životů a my lidé už jsme na nich v podstatě existenčně závislí. Ten, kdo má peníze, žije více či méně normálním životem, a ten, kdo je nemá, pro změnu v nejlepším případě živoří a strádá někde na okraji společnosti.
Peníze prostě potřebujeme, ať už jsme kýmkoliv, žijeme kdekoliv a máme jakékoliv potřeby a touhy. A je tomu tak pochopitelně proto, že jenom za peníze se dá nakoupit všechno, co člověk k životu potřebuje. Za peníze je zboží, za peníze jsou i služby, za peníze si lze vlastně (ač se to nesmí) koupit třeba i nějakého toho úředníka či politika nebo ‚lásku‘…
Ať zkrátka toužíme po čemkoliv, můžeme to mít, pokud za to můžeme zaplatit. A pokud za to snad zaplatit nedokážeme, protože nemáme čím? Pak se zkrátka musí co nejrychleji nějaké ty peníze sehnat.
Pokud se pak někdy nepodaří dost peněz vydělat nebo se objeví neplánované výdaje, jež příjmy člověka převyšují, je nejednou záhodno vyřešit to půjčkou. Protože nelze-li si snesitelně utáhnout opasek, může být půjčka tím jediným řešením, které ještě zbývá.
A pro kterou z té záplavy u nás nabízených půjček se rozhodnout?
To záleží na konkrétní situaci. Ale nejednou může být dokonalou a třeba i vlastně jedinou dostupnou alternativou dejme tomu hypotéka na družstevní byt od nebankovní společnosti. Je tomu tak zejména v případě, kdy má člověk jenom poměrně nízké příjmy a k tomu třeba i nepříznivé záznamy v registrech dlužníků či exekutory v patách, tedy v případě, kdy by se tento ucházel o bankovní půjčku marně, protože ta by mu byla nedosažitelnou. U takové nebankovní hypotéky se totiž jenom dá nemovitost do zástavy a rázem si člověk může půjčit tolik, kolik jenom dokáže následně splatit.