Také jste, coby malí, hltali pod peřinou verneovky a putovali spolu s románovými hrdiny
· v baloně
· v ponorce
· či podnikli výpravu do středu země?
Nebo jste mladší generace, která se snažila zabít co nejvíce nepřátel a bolely Vás spíše prsty od klávesnice.Myslím, že to moje cestování bylo přeci jen trochu dobrodružnější.
Během několika nocí jsem strávila pět neděl v baloně, po boku neohroženého doktora Fergussona, jeho věrného přítele a oddaného sluhy. A nebyl to tenkrát balon jen tak ledajaký. Vzhledem k tomu, že byl řiditelný, mohli jsme kdykoliv sestoupit a opět vystoupat až do oblak.
No, tam až ne, ale mě to tak připadalo. Naprosto úžasné bylo přistání v Africe, kdy jsme byli nuceni bojovat se zvířaty a později jsme zkoumali prameny druhé nejdelší řeky světa, Nilu.
Viktorie tentokrát nezvítězila
Ale zpátky na zem. Celý Vernův cyklus, nazvaný Podivuhodné cesty, je obdivuhodný. Když napsal a vydal svou první knihu, kterou byla právě „Pět neděl v baloně“, dostal skvělou smlouvu na dvacet let.
S podmínkou, že ve svých románech bude popisovat a používat všechny zatím známé znalosti z oborů
o geologie
o fyziky
o astronomie.
Nevím, jestli někdo podle jeho návodu zkoušel ještě něco postavit, ale pokus o zhotovení právě jeho balonu, pojmenovaného Viktorie, nedopadl dobře. Když se o to pokusili členové brněnské vzduchoplavecké společnosti stejného jména, usoudili, že tudy cesta nevede. Takový dopravní prostředek je z technického hlediska nevhodný k provozu.
· Přitom už v roce 1863, kdy byl román sepsán, nebyl balon z oblasti fantazie, ale skutečnost.
· Před téměř sto lety ho předváděli bratři Montgolfiérové na dvoře francouzského krále Ludvíka XVI. (Toho krále, jemuž revoluce usekla hlavu). Tehdy se v něm ale vznesla ovce, v doprovodu kachny a přítele kohouta.