Dříve se tato šelma nazývala Uncia uncia. Latinsky se nakonec přejmenovala na Panthera uncia, protože se zjistilo, že je více podobný tygrům než levhartům. V češtině najdeme více jmen – levhart sněžný, irbis horský nebo jednoduše irbis. Pochází z podčeledi velkých koček, které obývají horské celky jako Střední Asie. Pás, který se táhne Čínou, Indií, Nepálem nebo Mongolskem.
Irbis vzhledem připomíná levharta, avšak délkou těla je menší maximálně do 130 centimetrů, ale jeho délka ocasu vzhled ještě prodlužuje o necelých 100 centimetrů. Samci váží až 55 kilogramů, samičky mají o trochu méně. Srst je měkká a hustá, obzvlášť na zimní období. Srst se také podobá levhartům, tmavé skvrny jsou umístěny na světlém, avšak jsou menší a rozdíl je zblízka vidět. Ocas pomáhá Irbisovi při pohybu a rovnováze.
Dravec loví od soumraku do svítání samotářsky. Potrava se skládá z horských kopytníků, poté z hlodavců, zajíců atd. On sám žije v nadmořských výškách od 1500 do 4000 metrů nad mořem. Výjimečně byl zaznamenán i v 6000 metrů nad mořem v Himálaji.
Dříve v roce 1972 byl tento druh uvážen jako ohrožený Mezinárodním svazem ochrany přírody. O 45 let déle byl překlasifikován jako zranitelný, ale v současné době se opět zařadil do ohrožených. Přesto je loven a prodáván na černém trhu hlavně pro jeho srst, z které se tvoří kožichy.
Projekt Global Snow Lepard and Ecosystem Protection Program má do roku 2020 vytipovat místa výskytu levharta sněžného a tak zařídit i jeho ochranu. Přesto se ochrana zahájila už dříve v zajetí, kdy se jedince podařilo rozmnožit. Nachází se ve více zoologických zahradách. Jedna z plemenných knih irbise spravuje zoologická zahrada v Helsinkách.
Článek bych ukončila pár zajímavostmi:
· V roce 2014 se stal maskotem Zimních olympijských her v Soči.
· Drží rekord ve skoku dalekém – 15 metrů.
· V zimních podmínkách dýchá pomocí prostorné nosní dutiny, v které se ohřívá vdechovaný vzduch.